Symbol díků Panně Marii za osvobození Prahy od Švédů konečně stojí na svém místě Doporučený

J. Em. Dominik kardinál Duka, OP musel prožívat po tolika neuvěřitelných útocích z postavení Mariánského sloupu pocit radosti a velkého zadostiučinění J. Em. Dominik kardinál Duka, OP musel prožívat po tolika neuvěřitelných útocích z postavení Mariánského sloupu pocit radosti a velkého zadostiučinění snímek Ivana Haslingerová revue Fragmenty

Po nechutných diskusích, svědčících o neznalosti historických faktů oponentů, se konečně po obrovském a neuvěřitelně trpělivém úsilí primase českého J. Em. Dominika kardinála Duky,  věřících katolíků i nevěřících, ale vzdělaných občanů ČR, uskutečnilo znovupostavení nádherné raně barokní církevní památky postavené roku 1652 na Staroměstském náměstí v Praze našim největším barokním sochařem Janem Jiřím Bendlem - Mariánského sloupu se sochou Neposkvrněné Panny Marie (latinsky Immaculaty). Památky  zničené  po pádu Habsburské monarchie zfanatizovaným davem žižkovské mládeže 3. 11. 1918.  Nádherná replika sochy provedená sochařem Petrem Váňou bude od 4. června 2020 připomínat nejen naší dávnou historii, ale bude i symbolem toho, že přes všechna možná dílčí zklamání se situace po revoluci 1989 změnila k lepšímu. Že jsme nezvonili klíči nadarmo, když konečně vítězí historická pravda a věřící nejsou již ostrakizováni jako za komunistické zvůle.

Při zprávě o znovunavrácení Mariánského sloupu na své místo  se hrnou slzy do očí a nezbývá než poděkovat a poblahopřát Arcibiskupství pražskému, že ustálo boj s jurodivými proticírkevními bojovníky v čele s  Lenkou Procházkovou, podporovanou historicky nevzdělanými Piráty vedenými v Praze  primátorem Hřibem, který dokonce srovnával úsilí o obnovu mariánského sloupu s možnou snahou o návrat Stalinova pomníku na Letnou. arcibiskupství ustálo boj i s představiteli jiných církví v čele s kazatelem Církve bratrské, emeritním předsedou Ekumenické rady církví a předsedou Kostnické jednoty Pavlem Černým, a dokonce i některými ekumenicky naladěnými zrádci ryzí katolické víry v čele s Tomášem Halíkem.

Jediná smutná věc na celé věci je, že v záplavě zpráv v médiích bylo popsáno mnoho o celém průběhu vztyčování nádherné sochy provázené krásnými fotografiemi, ale nikde jsem nezaznamenala nic o skutečném důvodu proč byl sloup kdysi našimi předky skutečně  postaven. Proto si dovoluji připomenout opravdovou historii sloupu, nejen to, že byl 3. 11. 1918, po pádu Habsburské monarchie, stržen nevzdělanou levicovou žižkovskou mládeží v čele s jakýmsi bohém Frantou Sauerem, který se při přípravě na stržení sloupu zaštiťoval podporou vedení České strany národně sociální Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické. Ano, nevzdělanou žižkovskou mládeží, protože při jeho ničení zřejmě vandalové nevěděli, že tento sloup vztyčili  jejich předkové (nikoli Habsburkové) na podzim roku 1648 po kruté třicetileté válce jako projev díků Panně Marii za úspěšnou obranu Prahy před švédskými vojsky a to na místě, kde bylo zničeno Palladium země české nenáviděnými Sasíky. Švédskými vojsky, která zde kromě plenění a vraždění ukradla mnoho památek a obrazů ze sbírek Rudolfa II. a dalších králů. A že ničí historickou barokní památku, kterou s velkou slávou 13. července 1652 vysvětil sám pražský arcibiskup kardinál z Harrachu  za přítomnosti císaře Ferdinanda III. a jeho syna Ferdinanda IV.

Mariánský sloup stál na Staroměstském náměstí v místech, kde bylo nenáviděnými Sasíky zneuctěno Palladium země české

Mariánský sloup stál na Staroměstském náměstí v místech, kde bylo nenáviděnými Sasíky zneuctěno Palladium země české, obrázek převzat z Wikipedie

Češi nebyli tehdy sami, kdo po skočení strašlivé třicetileté války vztyčovali jako dík za záchranu měst před útoky švédské armády podobné sloupy Panně Marii. Podobně vztyčili například Vídeňané v roce 1647 jako dík za ochranu Vídně před vojsky třicetileté války Mariánský sloup ve Vídni  a další sloupy se objevily ve Francii, Španělsku, Slovensku, Maďarsku i v Římě. Vrchol vztyčování mariánských sloupů proběhl v 17. a 18. století, nicméně vztyčování pokračovalo i v 19. století. Nikomu kromě nás tyto sloupy nevadily a i když postupem času i v okolních zemích se někteří lidé od víry počínali odvracet, nádheru těchto  památek pokládají dodnes za ozdobu svých měst.

Je proto  s podivem, že místo toho, aby si politická representace Prahy 1 pokládala za čest, že právě za jejího působení bude tato nádherná historická památka obnovena a vrácena na své původní místo, její restaurátor sochař Váňa neměl od ní dovoleno stavbu sloupu zahájit a to i přes platné stavební povolení z roku 2013 získané od reprezentace předchozí. Natož aby slavnostně uvítala příjezd lodi s touto nádhernou památkou do Prahy za přítomnosti hlavy státu, jako tomu bylo v 17. století. Kromě zhruba 250 kusů kamenů přivezl sochař Petr Váňa tehdy odlitek sochy Panny Marie a korintskou hlavici sloupu, kterou kameníci dokončovali na lodi, kde plánovali zůstat měsíc, než celý sloup instalují na Staroměstské náměstí, kam historicky patří.

Ano sloup sochaře Petra Váni na Staroměstské náměstí patří. Toto místo pro něj vybrali v minulosti Pražané proto, že na něm po vpádu nenáviděných Sasů bylo zneuctěno Palladium země české - kovový obrázek Panny Marie s Ježíškem v náruči, který podle legendy dostala při svém křtu kněžna sv. Ludmila  od sv. Metoděje  a který byl spojován se zvláštní ochrannou mocí nad českými zeměmi tím že sjednocuje za pomoci vnuka sv. Ludmily sv. Václava modlitby věřících k Bohu. Což se děje dodnes. Od roku 2013 probíhá pod záštitou pražského arcibiskupa Dominika kardinála Duky ve Svatováclavské kapli, každý 28. den v měsíci  slavnostní Modlitba za národ pod vedením sestry Dominiky Bohušové. A protože dvoumetrovou pozlacenou sochu Panny Marie stojící na přemoženém drakovi na Mariánském sloupu chápali naši předci jako symbol vítězství nejen nad Švédy, ale i nad nenáviděnými Sasíky, vybrali pro ni výše uvedené místo.

Není divu, že historicky vzdělaný otec kardinál, který vystudoval dějiny církve dokonce jako vysokoškolskou profesi, nevydržel poslouchat protesty pana  Černého svědčící o neznalosti historie sloupu: „Žena, která se obětovala. Žena, která byla něžná. Žena, která udělala, co neudělal nikdo jiný na světě. Stala se Matkou Boží, Theotokos. A ona je na (mariánském) sloupu jako žena, která dělá zlé věci. Která vede boj. Která zabíjí, která vraždí, která se zlobí,“ a odešel po vzoru Aristotela z vysílání ČR Plus i přes výzvy moderátorky Evy Hůlkové, která nedokázala, zřejmě také z neznalosti věci, uvést mylná slova pana Černého na správnou míru, se slovy „Pane doktore, já nemíním pokračovat v tomto programu. Nezlobte se. Opravdu mě mrzí, že jsme někdy spolu jednali. To, co jste teď řekl, je absolutně neekumenické pošlapání všeho! A nepasujte se do znalce umění.“ (Moudrý Aristoteles radil "Nebv se s idioty, nejsi-li 

Na rozdíl od pana Černého i paní moderátorky  otec kardinál věděl  jak zásadní věc se při přepadení Prahy Sasíky  stala a proč Janem Jiřím Bendlem zobrazil Paní Marii jako vítězku v boji s drakem

Při saském tažení do Prahy vtrhli 14. února 1632 do Staré Boleslavi dva saští důstojníci s vojáky a uloupili posvátné Palladium. Věnovali je pak plukovníku Vavřinci Hoffkirkovi, jenž nenáviděl Rodičku Boží a umínil si, že její obraz potupí. Dal 29. března na Staroměstském náměstí v Praze přímo proti Týnskému kostelu postavit šibenici proti níž postavil dvě židle (pranýř) a na jednu z nich přibil Palladium při popravě tesařského tovaryše. Dodnes je na krku Panny Marie na tuto událost památka, díra po hřebu, zakrytá šperkem. Po vykoupení bylo Palladium slavnostně vráceno do Staré Boleslavi 12. září 1638 za účasti císaře Ferdinanda III. a  pražského arcibiskupa Arnošta Vojtěcha z Harrachu. 

Po zrušení řádu jezuitů v Českých zemích roku 1773 pečovala o Palladium opět naplno staroboleslavská kapitula. Císař Josef II. sice veřejné poutě k němu dočasně zakázal, ale po jeho smrti byly znovu obnoveny. Nacisté po Palladiu  usilovně a bezvýsledně pátrali, měli v plánu zničit celou Starou Boleslav. Z obav před komunisty ničícími po komunistickém převratu církev bylo Palladium v dubnu 1950 uloženo v depozitáři banky, odkud se do Staré Boleslavi znovu vrátilo roku 1968. V neděli 28. září 2014 v rámci Svatováclavské poutě byla provedena arcibiskupem pražským Dominikem kardinálem Dukou korunovace Palladia země České třemi korunkami, posvěcenými v Římě Svatým otcem Františkem.  Dne 8. července 2015 bylo Palladium rozhodnutím vlády zařazeno s účinností od ledna 2016 na seznam národních kulturních památek. A je svým významem stavěno na roveň korunovačním klenotům. Již jen proto by měl být Mariánský sloup navrácen na místo, které pro něj za jeho zneuctění vybrali naší předkové. 

 Stržení sloupu vandalskými žižkovskými socialisty nebylo navíc pouze spontánním činem tamní mládeže, ale bylo promyšleně připravováno

V ranních hodinách 3. listopadu 1918 navštívil Sauer velitele hasičů socialistu Josefa Hodana, kterému vzkázal od bratra Václava Klofáče a bratra Karla Kramáře, že hasiči mají strhnout mariánský sloup. Stržení sloupu bylo načasováno tak, aby k němu došlo v okamžiku, kdy se účastníci tábora lidu pořádaného národními socialisty a sociálními demokraty na Bílé Hoře při příležitosti výročí bitvy na Bílé Hoře,  budou vracet průvodem z tohoto shromáždění. Franta Sauer omotal lanem sloup, a když se průvod přiblížil, sociální demokrat Josef Stivín, který stál v čele průvodu, začal křičet: „Jen ho sejmi.“ Objevily se dokonce informace o tom, že smyčku kolem sloupu vázala Milada Horáková, ty se však pravděpodobně nezakládají na pravdě. Kolem Sloupu a Sauera se začali shromažďovat lidé a snažili se Sauerovi pomoci. V tom přišel dav Pražanů, který se pokusil svržení sloupu zabránit. Došlo  k bitce mezi odpůrci a příznivci kácení. Přišli i příslušníci četnictva, těm se však už svržení zabránit nepodařilo. Poté, co sloup padl k zemi, se dav vydal ke Karlovu mostu, kde chtěl sochy andělů na něm stojící naházet do Vltavy. Tomu však už zabránili vojáci.

Reakce nového vedení republiky na vandalský čin byla díky prezidentu Masarykovi bohužel kladná

Národní výbor československý sice druhý den čin odsoudil a vydal příkaz, aby bylo upuštěno od jakéhokoliv ničení pomníků a tehdejší vedení města Prahy začalo brzy uvažovat o navrácení sloupu na své místo. Prezident Masaryk ale svůj postoj vyjádřil slovy svědčícími, že si o historii sloupu nic nezjistil: „Když Pražané tu sochu odstranili, jsem vlastně rád, protože ta socha byla politickou potupou pro nás." A ještě v roce 1925 ve své knize Světová revoluce píše neuvěřitelnou poznámku svědčící o tom, že si o historii sloupu nic nezjistil ani do té doby: „Neznal jsem podrobností, ale byl jsem si jist, že čin vznikl především z rozčilení politického, nikoliv náboženského, a tak jsem věc vyložil. Věděl jsem přece, jak odstranění této sochy často bylo požadováno, protože platila za pomník naší porážky na Bílé Hoře.“  Tím bylo vše o osudu sloupu za první republiky zpečetěno. Tímto se definitivně pan Masaryk postavil na "správnou" stranu ve svých dalších sporech se skutečnými historiky, jako byl Pekař či Tomek, tedy na stranu historických kandrdasů.

Nepomohlo ani, že současník stržení sloupu, spisovatel a publicista Ferdinand Peroutka, ve svém Budování státu  v roce 1933 uvedl celou událost na pravou míru : „Lid upřímně pokládal stržení Mariánského sloupu za nezbytný výkon národní hrdosti. Mýlil se přitom poněkud v historických faktech, domnívaje se, že sloup byl postaven na oslavu vítězství nad Čechy na Bílé hoře. Sloup byl vztyčen teprve o třicet let později, na paměť uhájení Prahy před Švédy... “   Ani že  profesor na arcibiskupském gymnasiu v Praze Blažej Ráček T. J. ve své knize Československé dějiny o stržení sloupu napsal: „Vzdělaný člověk vůbec žasne nad tím, kolik hrubosti hlasatelé pokroku do části národa za krátkou dobu vpravili. Byl to pomník na největší vítězství, jehož národ v 17. století dobyl. Novodobá socialistická Praha se přesto horšila nad Mariánským sloupem na Staroměstském náměstí, poněvadž to bylo vítězství katolické Prahy nad luteránskými Švédy.“

Nejdůstojněji vše shrnul František kardinál Tomášek: Dokud nebude sloup na svém místě, dokud lidé neuznají, že tehdy udělali chybu a nebudou toho litovat, nemůžeme doufat, že překonali naši nedávnou minulost a že nás tento starý hřích nestáhne zase dolů. Rozumíme tomu tak, že sloup je nejen symbolem našeho návratu ke slušnosti a tradicím křesťanské Evropy, ale především, že vyrovnání tohoto dluhu může naší zemi dát teprve naději, že opět neupadneme do područí, ať už tupého násilí a bídy z východu nebo konzumního ateismu ze západu.  

Moudrá slova vysoce vzdělaného otce kardinála Tomáška by měli mít na mysli současní členové vedení Prahy 1!

Jak se k Mariánskému sloupu chovala vláda po roce 1989

Pro obnovení sloupu se předložilo několik petic. Jáchymovský vězeň a třeboňský děkan Hugo Josef Pitel nasbíral ve své farnosti okolo deseti tisíc podpisů ve prospěch obnovy sousoší. Další petice organizoval petiční výbor společnosti pro obnovu sloupu. Online petici pro obnovení sloupu podepsalo k září 2009 celkem 2 063 lidí.  Rada hlavního města Prahy v roce 2013 schválila na základě těchto žádostí projekt celkové rekonstrukce Staroměstského náměstí, která zahrnovala i obnovu mariánského sloupu. V říjnu 2015 proběhl archeologický průzkum, který měl ověřit stav základových kamenů sloupu. V červnu 2017 vydal stavební úřad MČ Praha 1 územní rozhodnutí o umístění stavby. Petici Prosba o povolení postavení Mariánského sloupu podepsalo k srpnu 2017 14 000 lidí. Svou podporu pro obnovení mariánského sloupu vyjádřilo mnoho osobností, např. prezident republiky Miloš Zeman, europoslanec Alexandr Vondra, nebo bývalý premiér Mirek Topolánek.

V únoru 2019 podpořila ČBK obnovu sloupu jako důkaz ekumenické spolupráce křesťanských církví v Česku. 29. května 2019 se pokusil hlavní zhotovitel Mariánská kamenická huť zahájit stavbu odkrytím základů původního sloupu. Jejich činnost přerušila policie a nařídila jim místo vrátit do původního stavu. Dne 11. června 2019 dorazila do Prahy loď s nákladem 200 kusů kamenů na zbudování základu Mariánského sloupu o hmotnosti 60 tun. Spolu se sochaři tvořícími sloup zakotvila poblíž Karlova mostu, aby sloužila jako náhradní staveniště. To mělo být původně přímo na Staroměstském náměstí, ale zhotovitel nezískal od TSK potřebný zábor pozemku. Transport stavebního materiálu na místo stavby se proto prováděl ručně.Slavnostní zahájení stavby se konalo krátce před vypršením stavebního povolení 15. června 2019 umístěním balustrády a ekumenickou modlitbou. Místo však zatarasil policejní anton.

Bohužel vznikly i Iniciativy proti obnovení sloupu především z evangelických a husitských kruhů

V červenci 2017 David Loula inicioval Petice proti obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí z evangelických a husitských kruhů. Tu podpořilo asi 1 700 petentů. V září 2017 byl zastupitelstvu zaslán otevřený dopis proti vztyčení napodobeniny Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí  podepsaný Martinem C. Putnou, Ivanem Štampachem, Jakubem Patočkou a  dalšími známými petenty... Ekumenická rada církví však nepřidala společné stanovisko. K červnu 217 podepsalo ale nakonec petici pro umístění sloupu 20 000 lidí písemně a 2 500 elektronicky  a petici proti  obnovení podepsalo 1 700 lidí elektronicky. Nicméně i přesto  Zastupitelstvo hl. m. Prahy uložilo radě do konce roku 2017 odejmout souhlas s povolením stavby sloupu.

Pražský primátor Zdeněk Hřib ale uvedl, že tímto způsobem není možné vypovědět smlouvy se společností pro obnovu sloupu. I přesto mluvčí Prahy 1 Kateřina Písaříková  uvedla, že "Stavebnímu úřadu Prahy 1 byla doručena žádost o povolení záboru, která však obsahovala formální nedostatky. Žadatel byl vyzván k doplnění žádosti, což se k dnešnímu dni nestalo. Řízení je nyní výhradně v kompetenci státní správy."  Starosta Prahy Stavební  Pavel Čižinský zřejmě těmito protahováními počítá s tím, že platnost povolení na znovupostavení Mariánského sloupu na původní místo získané  Váňou v roce 2017 vyprší v červenci a on se alibisticky vyvleče z rozhodování. Nevadí mu, že na obnovu mariánského sloupu přispěly tisíce lidí, že se na ní podílelo 20 měst, že kámen k výrobě zakoupila například Olomouc nebo Hořice a celkové náklady na výrobu sloupu činí přes čtyři miliony korun.  Z výše uvedeného je velice smutné, kam jsme to za 30 let od pádu komunismu dospěli. Pan Čižinský zamyslet nad moudrými slovy kardinála Tomáška, že pokud se nevyrovná dluh s minulostí, ztratí naše zem naději, že neupadne do područí, ať už tupého násilí a bídy z východu nebo konzumního ateismu ze západu.

Číst 988 krát
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Zveřejněno v CÍRKEV

Právě přítomno: 1312 hostů a žádný člen

Odebírejte Fragmenty

 

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %